Echo

Vyuzití deti pro propagandistické úcely má dlouhou historii, k nejostentativnejsím asi patrí propagace extremistických rezimu. Kolikrát byl tatícek Stalin zobrazován mezi detmi s rudými sátky, oddane zpívajícími internacionálu, na mohutných detských slavnostech, tak podobných dnesním rádoby nekomercním show Dagmar Patrasové? A kdyz se k moci dostali v Nemecku nacisté, byly deti vyuzívány jak pro vojenské úcely (Hitlerjugend), tak pro politické cíle. Práve megashow (pouzijeme-li dnesní pokleslé reklamní terminologie) génia propagandistické lzi a horlivého nacisty, rísského ministra propagandy Josepha Goebbelse, která se odehrála v roce 1933, mne velmi zaujala. Jednoho zárijového dne vytvorilo 20 000 dobre secvicených skoláku na jednom stadionu zivou mapu Nemecka. Dalsí deti zobrazovaly vne mapy  ztracené oblasti po 1. svetové válce – tj. Memel (Klajpeda), Gdansko, Sársko a Alsasko – Lotrinsko. Na povel se za zpevu nacistických a nacionalistických písní hranice rozevrely a pohltily ztracená území. Nato se celá  masa smejících se malých Nemcu  semkla v jeden mohutný hákový kríz. Dalsí prípady vyuzití detí pro mocenské úcely se odehrávalo za 2. svetové války. Kdyz americké a britské síly bombardovaly jedno nemecké mesto za druhým, byly to starsí deti, které odklízely sutiny (tzv. totální válka) a které na plakátech „stály bok po boku nemeckému vojákovi pri úsilí ke konecnému vítezství ríse“. Nacistictí predáci hrímali z tribun o „barbarském bombardování nemeckých mest plných detí a zen“ a mladí vojáci, at uz z Hitlerjugend ci z Volkssturmu, byli pravidelne na titulních stránkách magazínu Goebbelsova ministerstva. (podle knihy Goebbels - Pán myslenky Tretí ríse od Davida Irvinga)

Nasi rodice si zase ze svého detství dobre pamatují  spartakiády, masové komunistické akce, kde deti cvicily i s maminkami a dokazovaly tak naprostou oddanost zrízení, kde se sice dala koupit levne zvýkacka, ale které naprosto potlacovalo základní lidská práva. Mozná si tak komunisté kupovali deti – vse levne a navíc úsmev na tvári pri cvicení. Nevím. Ale kazdopádne to byli studenti, kterí roznítili nepokoje 1968 – 1969 a kterí asi nesli nejvetsí bríme revoluce roku 1989. V dobách dravého porevolucního kapitalismu v Cechách zase zacala bezohledná politika firem, které v pozdejsích letech tolikrát atakovaly skoly s cílem co nejvíc vtlacit skolákum do hlavy, ze „mléko Skolácek je to nejlepsí na svete“. Bohuzel, profesori, ci spíse ucitelé mnohdy této politice „brain-washingu“ pomáhali jednoduse tolerováním techto firem v jejich skole.

Mne osobne by abnormálne vadilo nosit tricko jakékoliv politické strany (mimo své vlastní), ale to je mozná tím, ze ziji v demokratické spolecnosti. A práve demokracie je to, co nás chrání treba od „zvednuté pravice skoláku na pozdrav Vudci“.