Echo

Budoár staré dámy je „hravá a dravá ze 3/5 dívcí kapela, co hraje pro radost sobe i ostatním“, tvorí ji sourozenci Marta (zpev, kytara) a Stepán Svobodovi (bicí, perkuse, zpev), Dása Matejícková (baskytara, zpev), Ondra Klíc (kytara, zpev) a Eva Svobodová (housle, zpev). Vsichni pocházejí z Brna (vlastne presne z Kohoutovic) a jejich vekový prumer je 19 let. BSD byl „zalozen“ na Vánoce 1998, kdy tehdy patnáctiletá Marta dostala svou první elektrickou kytaru, pak k sobe pribrala bratra Stepána, kamarádku, spoluzáka… A název? No, preci podle toho, jak babicka Marty a Stepána ríká svému pokoji.

Pokud nekdo z vás o BSD neslysí poprvé, tak je to klidne mozné, upozornili na sebe napr. uz na Malé Alternative v roce 2001 ci na lonském festivalu v Boskovicích. Avsak album Na hraní, které vyslo na podzim 2002, je jejich debutem.

CD, které produkoval Brona Smíd (Slede, zivé slede), obsahuje ctrnáct písní a dva podarené kukohyby (videa). A ted uz k hudbe: Nadupanost, melodie, místy ujecený projev, cistý zvuk ve slokách, zkreslené kytary v refrénech, neotrelé postupy, obcas stylove rozladené housle, zpevnost a sloganovost refrénu, punková prímocarost… Ano, i tak by se dala deska Na hraní shrnout, zachovává si totiz sympaticky amatérský zvuk, ve kterém hlavní roli hrají kytary a vokální kreace frontmanky Marty Svobodové.

A texty? Vetsinou puvodní, autorkou je hlavne Marta. Casto jsou o babicce, která je v nich prezdívaná Vedra: „Tri modrý traktory, co Vedra rídí, jezdí v mým pokoji, mý veci trídí…“ (Pomsta neuklízející kozene) ci „Venku jeste námraza, ojlelí, ajlelí, a morce uz je na zahrádce, ojlelí, vytuhlý, to jsem se dnes dozvedela od Vedry…“ (V sobotu i v nedeli). Nemuzu opomenout reflexivní Myslitele („Myslitelé nemyslí, protoze neví o cem je sveééét, svet neví o cem jsou mysliteléééé…“), ulítlou O zázracném sampónu a krému („Mej me rád, mám vlasy bez lupu, mej me rád, vlasy se lesknou, mej me, mej me rád…“) a samozrejme ani zajímave pouzitý text cítankové básnicky J. Aldy Rozhovor 9. 5. 1945 („At zije mír! Sovetský svaz! Krásnejsí básne jsi nenapsal básníku, o ceském máji, kdyz kvetl bez. Dcerusko, vidís tu statecnou armádu?…“).

Jeste je mozná docela dobré zmínit, ze tvorba Budoáru je urcena predevsím jejich vrstevníkum, prestoze to ale není rock pro dospelé, myslím si, ze nikoho neurází.

A poslední vec k tomuhle povedenému albu: S názvem velmi dobre koresponduje propracovaný booklet a magnetky v krabicce.

Nezbývá nez dodat: „…a tohle je, vázení, takzvané bé es dé, Budoár staré dámy … pojdte dál!“

Budoár staré dámy: Na hraní, celkový cas 47:19 minut, Indies Records, 2002